Rozhledny a pevnosti Orlických hor

Stezka kolem Česka - etapa 16: Náchod - Králíky

Hřeben Orlických hor s linií válečného opevnění a novodobých rozhleden. Přechod od západu k východu, od Náchodů ke Králíkům vede po krásných pěšinách, ale i po asfaltových cyklostezkách.

09/2002, Lucka

O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu

Po dlouhé době vyrážím vlakem k české hranici a to zase do Náchoda. Už je to nějaký ten pátek, co jsem odsud odjížděla po výletu skalními městy Broumovska.

Před devátou vystupuji z prvního ranního vlaku a mířím dál na východ, do Orlických hor. Město opouštím naučnou stezkou a stoupám kolem pěchotního srubu Březinka. Tady sotva otevírají a podobných pevností mě následující tři dny čeká nepočítaně.

Dělostřelecká Tvrz Dobrošov stojí na vršku nad vesnicí a prohlídka podzemí zahrnuje sestup čtyřicetimetrovou šachtou po schodech a víc jak hodinovou vycházku komplexem štol. Z rozsahu tohoto nedostavěného díla mi běhá mráz po zádech. Vstupujeme sousedním objektem Můstek, na jehož střeše je pěkná vyhlídka. Na povrch se dostáváme objektem Zelený, přímo u návštěvnického centra.

Zpátky na denním světle jsem krátce po poledni. Je čas jít dál do hor. Po žluté na Českou Čermnou a dál lesem až na Nový Hrádek. Zřícenina hradu Frymburk vypadá opravdu dost zříceně a vstupní brána zavřeně. Prý je otevřeno příležitostně, ale asi ne zrovna dnes. Rozhledna na Šibeniku vznikla nedávno z bývalé větrné elektrárny a vedle ní stojí zbrusu nové návštěvnické centrum. Akorát je tu úplně prázdno.

Do Olešnice v Orlických horách přijdu po silnici. Další z nových rozhleden stojí na Feistově Kopci.

Odsud mě čeká dlouhá červená hřebenovka. Stoupám nad Olešnici v krásném odpoledním slunci, jež trochu podezřele píchá. Na obzoru se derou olověné mraky a nenápadně se posouvají mým směrem. Než vejdu do lesa, pokrývají polovinu oblohy. Na Vrchmezí je u rozhledny přístřešek. Tak nezbývá než jít nahoru a doufat, že to stihnu. Hromy za mnou sílí a je úplně černo. K rozhledně dojdu s prvními kapkami, tak si odpustím výstup a jdu se schovat k cestě. Vyšlo to akorát.

Brzy přejde déšť a přijede mrak, tak vyrážím do mlhy. U chaty na Šerlichu se otevírají výhledy. Velká Deštná se odhalí, ale jen na chvíli. Večerní svého mizí a přijde pár kapek. Dojdu k rozhledně a natahuji si plachtu do děravé konstrukce. Vstávala jsem brzy, tak rovnou lezu do spacáku. Od bufetu sem doléhá hlasitá hudba.

Kouzlo spaní u rozhleden vyniká brzy ráno, kdy člověk vstává nad mraky. To se ale tentokrát nekoná. Budím se do mlhy, husté, že by se dala krájet a všechno je nasáté vodou. Sbalím plachtu a pokračuji po hřebeni. Nikde nikdo.

Cesta jde po rozbité asfaltce až k rozcestí pod Homolí. Kousek od něj narážím u silnice na samoobslužné lesní občerstvení Šenk u Kačenky. V dřevěné boudě je kasička a návod k použití. V potoce se chladí basy s nápoji.

Dál červená značka opouští asfalt. Vodu z trávy po dešti teď sají moje kalhoty a ponožky. Brzy mám v botách kaluže. Bufet na Pěticestí je zavřený, tak pokračuji přes Mezivrší směrem k pevnosti Hanička. Za silnicí je další linie pevností. Pěchotní srub Průsek mě zaujme upraveným okolím, tak ho obejdu kvůli fotce. Akorát mě zdraví pán, co odemyká vstupní mříž a rovnou mě zve na prohlídku. Odkládám batoh. Soukromému výkladu neodolám. Tuhle pevnost dává dohromady už od roku 1998 a je opravdový nadšenec. Není dotaz, na který by neuměl odpovědět a na cokoliv mě nechá sáhnout. Mezitím přišli dva kolegové, co upravují trávník na střeše a rovnou mě zvou na brigádu.

Kulturu pro dnešní den mám tedy za sebou. Mám to kousek na rozhlednu na Anenském vrchu a k pevnosti Hanička. Tu si prohlédnou z venku a exkurzi nechám napříště.

Od dvou mají prý chodit přeháňky, ale jedna pořádná mě chytne s předstihem asi v půl jedné těsně nad Neratovem.

Na místní kostel s prosklenou střechou jsem se těšila, ale zrovna je v rekonstrukci. Nicméně dovnitř se nahlédnout může a do věže také. Jen to lešení není úplně správná výzdoba.

Střecha barokního kostela vyhořela za druhé světové války a od té doby chátral. Po dlouhé snaze o rekonstrukci dostal v roce 2007 novou prosklenou střechu.

Už mám batoh na zádech, ale přijde další várka vody z nebe. Tak ještě chvíli posedím pod střechou, než vyrážím na asfaltový úsek podél hranice. S krátkou vložkou podél Divoké Orlice jdu dost dlouho po asfaltu, až do Českých Petrovic. Z kruháku to beru přímo vzhůru sjezdovkou kolem kapličky k rozhledně Amálka. Je to taková věžička na střeše sjezdovkového baru. Výhled je parádní a navíc se dělá hezky. Beru to přímo loukou a lesem k vrchu Adam a po cestě mezi bunkry dolu kolem vojenského prostoru a loukami do Mladkova. Konečně je suchu a fouká vítr, tak tahám z batohu spacák, nasáklý z předchozí noci. Rozbalený ho přivazují zvenku na batoh, abych dneska nelezla do mokrého hadru.

Od nádraží vzhůru, zatím po asfaltu. U pramene knížete Rostislava dobírám vodu a pokračuji na Vysoký kámen. Pěšina v lese není úplně dělaná na vycházku s plandajícím spacákem. Skoro za tmy míjím tvrz Bouda, kde se ještě svítí a stoupám kousek dál k přístřešku u tří pánů.

Ani tentokrát se ráno nad mraky nekoná, naopak v noci přijde další smršť. Ještě, že jsem si našla tak dobré bydlení. Vytištěná mapa posloužila aspoň částečně na vysušení bot, ale ten pocit přejde pár minut po obutí.

Přes Bradlo stoupám na Suchý vrch. Kramářova chata s rozhlednou jen sotva vystupují z mlhy. Po ránu je tu úplně mrtvo. Na vlastní vrchol je to ještě kousek kamenitou pěšinou. Zrezivělé antény strašidelně hučí ve větru. Seběhnu dolů na rozcestí Hvězda a po modré do Červené Vody.

Do Králíků odsud vede silnice, ale lepší je jít přes Křížovou Horu s další rozhlednou. I tahle je poměrně nová a to od roku 2007 na místě bývalého poutního kostela.

Poslední rozhlednou výletu je ocelová Rozhledna Val a cestou dolů klášter Hedeč na Hoře Matky Boží.

Zbývá seběhnout křížovou cestou do Králíků a na nádraží.

MAPA O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu