Listopadová mlha, krátké dny a přízemní mrazíky v zapomenutém kraji mezi Krnovem a Ostravou.
11/ 2022, Lucka
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Poslední listopadový víkend, podzimní mlhy, všude bláto a dny nemilosrdně krátké. Doba si říká o malý výlet.
Expedice vlakovými spoji a náhradními autobusy mě doveze do Krnova, který jsem opouštěla poměrně nedávno. Vystupuji do šedivého mrholení a procházím prázdným městem, jež v centru začíná trpět na plýtvání elektřiny v očekávání nejkomerčnějšícjh svátků roku.
Hned za městem začíná pěkný úsek a to poutním místem Cvilín s kostelem a rozhlednou. Mlha už se rozestoupila natolik, že ze země vidím vrchol kamenné věže. Běžeckými okruhy dojdu ke zřícenině Šelenburk a kolem Hajnických rybníků stoupám lesem k další kamenné rozhledně na vrchu Strážiště. Tahle byla před více než sto lety postavena na počest významného rodáka, jež se zasloužil o zrušení poddanství.
Jak scházím do Úvalna, zatažená obloha ještě tmavne. Cyklostezkou mezi tratí a řekou Opavou jdu v dešti, jehož intenzita se střídavě mění. V dálce je světleji, ale nade mnou se veze okraj mraku. K zámku v Neplachovicích míří odevšad podezřele mnoho lidí. Že nesedí doma, v tomhle počasí. Punč z vánočního trhu dělá divy. Stánkaři venku i uvnitř nabízí nejrůznější dobroty a suvenýry.
Moc se nezdržuji, protože denního světla nezbývá mnoho. Další zámeček je ve Štemplovci, ale zavřený a zákaz vstupu na bráně. Stmívá se a zase začíná padat voda z nebe. Jsem v pr..., tedy v Zadku. Opravdu se to tady tak jmenuje a výhodou je, že tu mají benzínku. V benzínce je milá paní a má automat na kafe. Ideální místo, kde přečkat tuhle přeháňku a pokračovat dál.
Nedaleko, uprostřed polí stojí rozhledna Šibenice. Takový bunkr na výšku. Na místě nedostavěné dělostřelecké tvrze stojí tři roky stará rozhledna a kolem ní areál venkovní tělocvičny.
Návštěvnické centrum je zazimované, ale věž naštěstí žádné dveře nemá. Za několik rohů betonové pevnosti se schován před sílícím větrem a vařím si večeři. Je brzy, ale lepší bydlení bych nesehnala. O to bude zítra delší den :-).
Předpověď slibuje lepší počasí a mapa spoustu kultury. První zámek mě čeká hned přes pole v Novém Dvoře. Po ránu je tu mrtvo a na bráně do parku visí zamčený řetěz. Studená mlha zalézá pod kůži a vítr že mě vysává zbytky tepla z ranního čaje. Po silnici dojdu do Štěboric k dalšímu zámečku. U rybníka se jdu podívat k archeologickému nalezišti, ale poznám ho jen podle cedule. Studánka u rybníka je zapadaná listím.
Jsem kousek od Opavy a do města mě dovede cyklostezka podél potoka. Celkem to trvá, než se dostanu do centra. Z náměstí to beru do parku a kolem nádraží k řece. Nedělní dopoledne vylákalo pár běžců a pejskařů.
Opouštím město a rovinatou krajinou hltám kilometry cyklostezek. Růžovobílý zámek ve Velkých Hošticích svítí na návrší v parku se stromy bez listí. Další, ještě honosnější mě čeká v Kravařích. K tomu přijdu rozsáhlým parkem, jež je vlastně golfovým hřištěm. Musím projít celé dlouhé město, abych se dostala na silnici do Bolatic a užila si trochu odpoledního sluníčka. Kolem silnice jsou navršené haldy cukrové řepy.
Do Bolatic vcházím průmyslovou zónou a z fotky zámečku mi trčí komín. Je na něm napsáno Lanex.
Cestou do další vesnice zajdu aspoň trochu do lesa. Vzhledem k roční době a množství bláta všude kolem se asfaltová etapa hodí, ale listí pod nohama je listí pod nohama.
Nejsem si jistá stavem pramene v Bělé, tak poprosím o vodu v hospodě v Chuchelné. Na dvorku se ke mě připojí kotě a vypadá, že se mnou půjde až do večera. Rozmyslí si to až u zámečku. Mohla jsem mít polštářek do spacáku. A tu vodu jsem taky nemusela nosit, pramen Židlo u Bělé je asi zázračný. Když jdu kolem, tak přijedou dva vietnamci s autem plným prázdných kanystrů. Nechají mě nabrat do lahvičky a pak začnou se zásobováním.
Kousek odsud mám vyhlidnutý přístřešek v lese. Hned u cesty mě vítá vánoční řetěz na trámu a stromeček s koulemi hned vedle. Dneska tedy bydlím s výzdobou.
Je brzy, tak mě u večeře "ruší" dvojice na procházce. Pak už je klid až do rána.
Jinovatka na spacáku se mi drolí na nos a v lese je ještě tma. Krátký listopadový den skoro začíná a já už jsem po snídani a mířím lesní cestou k silnici. V polích se valí mlha a s vycházejícím sluncem vytváří zajímavé obrazy. Dostávám se na naučnou stezku linií opevnění. Míjím jednotlivé pěchotní sruby se jmény Signál, František, Jaroš, Orel a Alej. Poslední je největší s několika tanky v areálu obehnaném ostnatým drátem. Všechny jsou zavřené. Námraza na rezavých zátarasech na optimismu nepřidává.
Dlouhá silnice mě dovede do Šilheřovic k zámku. Rozsáhlý park slouží jako golfové hřiště. Dnes se ale nemusím bát, že by z mlhy přisvištěl míček a trefil mě do hlavy. Jediný, koho potkám je údržbář u loveckého zámečku. Areál opouštím zdobenou branou u "anglického" domku, kde se natáčel Tmavomodrý svět.
Do Bohumína mi zbývají dvě hodiny, pár bunkrů, jeden rybník, jedna lávka přes řeku a nehezká průmyslová zóna. Pak už zbývá jen nasednout do přímého vlaku na čtyřhodinovou cestu domů.
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Comments